Reprodrozd na EPT: Účast byla povinnost! Velká trefa sice nepřišla, ale skončilo to profitem

Opět jsme tu měli EPT v Praze. Největší pokerový festival na evropské půdě. Desítky karetních stolů pokryté modrým plátnem a ti nejlepší profesionální dealeři. Tohle je přesně ten sváteční festival, kterého se chcete za každou cenu zúčastnit. Už jen pro ten zážitek, že jste si zahráli turnaj o ty překrásné spejdové turnaje. Nebo třeba proto, abyste mohli nějakého páprdu z vašeho domovského casina konfrontovat otázkou „Taky jsi byl v prosinci na épétéčku? Že jsem tě tam neviděl…“ Jelikož je to jen jednou do roka a navíc u nás v Praze, beru účast jako každoroční povinnost. Klidně celý rok budu spořit do prasátka. Klidně se na kase během platby buy-inu přiznám, že babička plakala, když mi je dávala. Je to EPT a je u nás na domácí půdě, v krásném proskleném Hiltonu – to se hrát musí.

Letos jsem však z osobních důvodů nebyl schopen zahrát si svou oblíbenou Euréku, nyní Pokerstars Open. Nakonec se mi podařilo alespoň registrovat víkendový Pokerstars Cup za 825€, kde jsem měl velkou radost z fieldu. Jako každoročně je zde pole velmi rekreační, spousta hráčů tu často bojuje nejen s angličtinou, ale i s pokerovou terminologií. Mně se v prvních levelech docela dařilo a svůj starting stack jsem postupně zhruba ztrojnásobil. Bohužel, klíčová handa nastala, když jsem se utkal s jedním agresivním regulárem, kterého znám z Rozvadova. Preflop squeeznul z BB můj openraise a pár callerů, já s cca 80BB eff šel z pozice call s TT a následně vycalloval všechny 3 streety na boardu 9-9-4-Q-2r při sázkách 15%-25%-75%. Koukal jsem na floplé quads. Zbylé 4 blindy jsem již nedokázal víc než jednou zdoublit a poroučel se ještě daleko před ITM.

Na festivalu však zbývalo ještě spousta turnajů a já se rozhodně nechtěl spokojit s účastí na jediném turnaji. Kriticky jsem se tedy zamyslel, co mi v posledních měsících šlo nejlépe… upřímně, točky. Když vám totiž jdou točky, tak je jedno, kdo proti vám stojí a s jakou taktikou se na vás vytasí. A já měl teď v těch posledních měsících v točkách docela fazónu. Zbývalo už jen zvolit vhodný turnaj pro otestování své dosavadní formy. Nakonec jsem usoudil, že nevhodnějším turnajem bude hyper-turbo knockout freezout za 1050€. Tento turnaj se hrál od 21:00 a sliboval rychlou strukturu. Přesně ten typ turnaje, na který si nemusíte brát do batohu náhradní triko, pokud byste se náhodou zpotili. Já mám tedy to štěstí, že nemám potíže s potními žlázami ani při klasických 11hodinových hracích dnech, ale vím, že někteří čtenáři by takovou informaci třeba uvítali.

Svou točící formu jsem potvrdil hned při svém prvním all-inu, kdy jsem s A8s vyzrál na AK díky turnované flushi. Následně jsem urval i své první bounty a těšil se z nadprůměrného stacku. Největší handa však přišla v poslední hře před breakem, kdy jsem z UTG otevřel TT, dostal all-in od jednoho hráče, poté druhého, a nakonec ještě třetího. A nechtějte po mě, abych za necelých 30BBs zahazoval na bounty turbíčku desítky preflop, když všechny kryju. Na našem all-inu se mi líbila jedna věc. Do 3 hráčů jsem měl totiž větší equity, než kdybych to točil jen heads-up do těch raket. Musí vám být jasný, že tam to nemělo kudy uhnout.

Turnaj pokračoval v rychlém tempu i po breaku a zhruba za 2,5h jsme byli už v penězích při posledních 15 % hracího pole. Nějaké žetony a bounty jsem sice ještě udělal, ale i tak nakonec vypadl na posledních 3 stolech. Docela škoda, protože taková spejda by se mi doma ve vitrínce velmi blyštila. Po zbytek turnajového festivalu jsem ještě na chuť zapnul obě 330€ a urval jeden min-cash. Jak tedy vypadalo moje letošní resumé z EPT v Praze:

– počet odehraných turnajů: 4

– suma vkladů do turnajů: 2865€

– suma výher z turnajů: 4480€

– celkový profit: 1615€

Díky tomu, že jsem nemusel vůbec řešit ubytování ani dopravu, tak je tento profit krásně očištěn o náklady, které bych jinak započítal. I proto jsem chtěl udělat alespoň nějaký objem na vkladech a zlepšit si tak poměr celkových ročních nákladů ku celkovým ročním vkladům. Nezapomeňte, že náklady mohou být dost vysoký žrout vašeho profitu, obzvlášť pokud se vaše turnajové ROI pohybuje na škále 40-100%.

A to by asi tak bylo k letošnímu EPT. Opět jsem žádnou velkou díru do světa neudělal, ani si nezpestřil svůj letošní turnajový graf nějakou pořádnou svící na závěr. Na druhou stranu jsem letos aspoň neodpálil Euréku za 5 minut jako loni. Takže nyní už se mi pomalu blíží období, kdy si budu počítat svou celoroční bilanci, koukat na různá data a vyhodnocovat si, co mi letos dávalo největší smysl. Nejspíš ještě pár turnajů ke konci roku zapnu, ovšem od ledna už opět nastane to suché 5měsíční období, kdy pokerový hráč mého kalibru bude primárně hrát s cílem pokrýt daně za předcházející rok. Protože jak by řekl pan Pelta, kdo hraje poker, tak na účtu nic nemá a na velkou trefu čeká.