Blog: Reprodrozd v Olomouci: Main Event Summer Millions - 1. díl

Herna | Bonus | Naše hodnocení | |
---|---|---|---|
![]() | 500 KČ ZA REGISTRACI + €30 ZA VKLAD | HRAJTE IHNED |
Po prostřeleném talířáku v Rakousku a kladenském Giganticu bylo třeba sundat nohu z plynu. Přeci jen, sám dobře vím, že probuyinovat 100 tisíc za 2 týdny mi opravdu problém nedělá. Horší je to potom vytáhnout nazpět. Proto jsem si v rámci nostalgie zajel do mého druhého nejoblíbenějšího města po Praze. Rozhodl jsem se zajet na Summer Milions v casinu Go4Games Hodolany.
Delší dobu jsem tu nebyl, proto jsem byl zvědavý, co se od mé nepřítomnosti změnilo. Olomouc je asi jediné místo, kam jsem ochotný odcestovat bez auta. Řekl bych, že zrovna tato trasa má velmi dobré vlakové spojení, které mě ve výsledku vyjde levněji než benzín. Proto jsem zvolil vlak od RegioJetu a zakoupil jízdenku do kupé prostor za 500 Kč. Cesta probíhala více než hladce, v podstatě celou cestu jsem si četl knížku Careless People o bývalé zaměstnankyni Facebooku.
Příjezd do Olomouce jsem měl naplánovaný tak, abych se v klidu stihl ubytovat, a rovnou se mohl registrovat do večerního flightu Main Eventu, který při buy-inu 3000 Kč garantoval prizepool ve výši 2 milionů korun. Souběžně s mým pátečním flightem se hrál i high roller za 10 tisíc, tudíž jsem předpokládal, že v mém flightu by mohlo být o něco slabší pole. Při starting stacku 30k mě docela zaujalo, jak na blindech 100/100 hráči striktně otevírají na 200. Já osobně tedy zvyklý, že na turnaji za trojku bude standardní open v rozmezí 300-2000, každopádně tady se jely dvoustovky fakt zodpovědně. Tak jsem do toho trochu šáhl, aby bylo o co hrát, a hned jsem měl na konci levelu o polovinu stacku méně.
No co, 15 tisíc při blindech 100/200 je pořád víc než dost. Do openu 600 z UTG od hravého Asiata jsem na CO flatnul KJ
a spolu s oběma blindy jsme šli na flop ve čtyřech. Flop Q
8
5
mě úplně netrefil a po třech checknutích jdu z pozice rovněž check-back. Protože Záškodňákovo pravidlo zní “nebluffuj do víc jak dvou hráčů”. Na turn přichází 9
, která otevírá spadovou flush draw. SB betne 600, což není ani ¼ potu, dostane dva cally. Čekal bych, že dvoupárové handy už budou raisovat, případně betnou za víc, proto přetáčím na 3000. Dorovná pouze big blind a originální opener. Na river přichází 3
, která nic už nekompletuje a já mám přesně pot za čarou. Myslím si, že sázka 9000 zde bude mít stejný účinek jako all-in za cca 12k, a proto betnu devět tisíc a vyfolduji jak originálního raisera, tak strejdu na big blindu ze dvou párů. Ono to půjde.
A taky šlo. Hned jak se vyměnili dealeři a přišla paní, která mi připomínala lovkyni Bella Donnu z pořadu Na lovu, tak mi začaly chodit o něco veselejší karty. Napřed jsem se utkal s mladým Němcem, který můj UTG open squeeznul z BTN, a poté na boardu 53
2
3
K
šel bet-bet-allin. Já jsem jej od flopu poctivě bluffcatchoval s AKo, a proto byl riverový call už ve snapu. Double-up přes ATo.
Další vyhraná handl přišla o pár levelů později, tentokrát do pána, který mi tehdy v druhém levelu údajně zahazoval dva páry. Říkal jsem si, že mi to určitě dříve nebo později, bude chtít oplatit. Otevřel jsem si Td4d na CO a tento zmíněný pán defendoval na BB. T4s sice není úplně standardní open z cut-offu, ale když vám kolega na buttonu dává nápovědu v podobě karet v ruce připravených k záhozu, váš open se najednou změní v povinnost. Flop AT
2
oceňuji c-betem, dostanu call a vyhlížím třetí diamant. Ten nepřijde, ovšem 4
mi dává dva páry, a proto opět sázím, nyní již větším sizingem, aby si eso pěkně připlatilo. Na river přichází 5
, strejda na bigu hrábne po žetonech a v mžiku je opět položí a rychle checkuje. Tohle bude obvykle jeden z největších tellů slabosti, protože kdyby se hráči ta postupka opravdu zkompletovala, tak jí buď vsadí z první, a nebo opětovně checkne doufaje, že do něj vypálím ještě třetí barel. Takhle si ho odhaduju jen na ten 1 pár, a proto vsázím ještě cca 60% potu a dostávám rychlý call od slabší karty.
Při takovém herním výkonu člověku rychle vytráví. O přestávce jsem se proto šel posilnit večeří pro hráče. Na tento den připadla svíčková, která sice nebyla nejhorší, ale oproti té, co jsem měl teď na Kladně, tak výrazně zaostávala. A to jsem ani nevěřil, že bych někdy pochválil jídlo na Kladně, protože ty boloňské špagety na květnovém Giganticu jsem považoval za all-time-low.
Turnaj tak nějak plynul, mně se podařilo vystoupat na 150k, poté spadnout na padesát, a následně znovu jít zpět přes 140k. Všechny flighty se hrály na 16 levelů a po očku jsem sledoval i dění na high rolleru. Docela rychle jsem si uvědomil, co se změnilo za tu dobu, co jsem do Hodolan nejezdil. Rozhodně tu nebylo tolik Poláků. Teď jsem měl pocit, že jsou tu snad v mírné většině oproti českým hráčům. A já proti Polákům nerad hraju. Zaprvé, do Hodolan nejezdí úplná ořezávátka. Zadruhé, když se nacamrají českého piva, dovedou být pořádně hluční. Jak jsme se blížili konci hracího dne, bylo vidět, že se chipleadeři na stolech snaží náležitě tlačit na nižší a střední stacky. Já jsem se držel spíše stranou a do druhého dne nakonec postoupil s nadprůměrným stackem.
Pro dnešek jsem měl po 9 hodinách padla a bylo načase jet si trochu odfrknout. Za svůj základní tábor jsem protentokrát zvolil sobě dobře známé univerzitní koleje na adrese Šmeralova 12. Teď, když je po semestru, se koleje pronajímají coby hotelové ubikace. Pro mě hraje kladnou rolí hned několik faktorů. Tyto koleje jsou v širším okruhu centru města. I tak jsem zvyklý, že tu bývá celkem klid. Jedna noc mě vyjde na 740 Kč, což je rozhodně příjemná cena za ubytování. No a protože je po semestru a na recepci jsou příjemní lidé, nebyl problém s opožděným check-outem v neděli o 12. hodině. Přeci jen jsem navyklý chodit spát nejdřív ve 4 ráno a poté vstávat k obědu mezi 12-13h. Na finálový den určitě chcete být co nejlépe vyspalí.
Pokračování příště…
