Phil Galfond: Proč vždy dostanete call při bluffu a value bet vám nikdo nezaplatí?!

Herna | Bonus | Naše hodnocení | |
---|---|---|---|
![]() | 500 KČ ZA REGISTRACI + €30 ZA VKLAD | HRAJTE IHNED | |
![]() |
V pokeru není nic otravnějšího než situace, kdy silná ruka nedostane zaplaceno a krásně vystavěný blaf skončí potupným callem. To ale neznamená, že se to děje pořád – i když to tak může vypadat.
Ten pocit zná každý. Člověk si u stolu připadá, jako by mu na čele svítil nápis: „Tady se blafuje, poslužte si.“ A když se konečně dočká poctivé karty, soupeř zahodí rychleji, než se na něj dealer stihne otočit.
Někdy to vypadá, že všichni kolem mají nějaký šestý smysl, každý value bet ignorují a každý bluff trestají. Ale jako obvykle – všechno je jinak. Pokerový veterán Phil Galfond se tímto fenoménem zabýval ve svém videu na YouTube.
Jeho teorie vystihuje tento častý problém dokonale – když něco nevyjde, mozek si to zakonzervuje jako památeční trapas. Když blaf naopak projde? V pořádku! To se přece čekalo.
Stejná situace nastává, když zabere value bet – jde se prostě dál, jako by se ani nic nestalo. A právě tohle vytváří iluzi, že všechno špatné je „vždycky“ a všechno dobré jen nudný průměr.
Funguje to samozřejmě i mimo poker. Supermarket. Dvě fronty. Jedna kratší, druhá delší. Vyberete si tu kratší – ale ouha! Dítě chce bonbóny, babička hledá drobné, karta nefunguje. A najednou si člověk říká, proč si nevybral tu druhou frontu.
Tohle vám v hlavě zůstane. Ale když kratší fronta opravdu odsýpá? To je samozřejmost, to není historka na vyprávění. Stejně jako value bet, který fungoval – žádný adrenalin, žádné drama, jen nudný profit.
Hráčský mozek miluje emoce. A nic nezapálí synapse jako moment, kdy nás někdo nachytá při našem skvělém blafu. Lehce potom podlehneme iluzi, že problém je permanentní.
Že blafy prostě nefungují. Že soupeři vždycky tuší, co máme v plánu. A že silné kombinace nikdy nedostanou zaplaceno. Ve skutečnosti to samozřejmě není tak černobílé. Ale černobílá se líp prodává – zvlášť když má mozek ve zvyku připomínat spíš selhání než úspěchy.
Takže příště, až se dostaví ten známý pocit, že se karty proti nám spikly, bude možná fajn si připomenout i ty handy, kde všechno klaplo a postup v turnaji se podobal procházce rajskou zahradou.
