
Herna | Bonus | Naše hodnocení | |
---|---|---|---|
![]() | 500 KČ ZA REGISTRACI + €30 ZA VKLAD | HRAJTE IHNED | |
![]() |
Přečtěte si 1. díl blogu Reprodrozd ve Veldenu:
Po delší odmlce přispívám dalším blogovým příspěvkem. Jelikož už je jaro a venku je krásně, osedlal jsem svou káru a vyrazil vstříc pokerovým zážitkům na jih Rakouska. Cílem bylo město Velden, které omývá jezero Wörther See. Cesta z Prahy sem zabere zhruba 7 hodin, proto je potřeba počítat buď s mezi-noclehem, nebo alespoň se dvěma zastávkami na odpočinek. Já jsem vyrazil tak, jak je mi zvykem na noc, a po přespání v Linci jsem pokračoval dále na jih do rakouských Korutan. Měl jsem štěstí na počasí, díky kterému se po okresních silnicích jelo opravdu skvěle. Zejména když vypíchnu fakt, že cesta z velké části vedla údolím, takže se člověk mohl celou cestu kochat jako pan doktor z Vesničko má, středisková.

Velden jsem si od příjezdu zamiloval. Ačkoli se od pohledu jedná o hojně navštěvovanou turistickou lokalitu, celé město na mě působilo velmi poklidným a odpočinkovým dojmem. Je to takové místo, kde se můžete celý den jen procházet podél jezerního pobřeží, na nic nemyslet, a jen tak relaxovat s výhledem na jezero nebo na nedaleké hory. Scházelo mi tu jen více rakouských restaurací, protože v cizině se vždy rád stravuji dle místních zvyků. Tady dominují turisticky oblíbené italské restaurace, které jsou dle mého názoru pouze a jen na ucházející úrovni (navštívil jsem přesně dvě). Proto jsem mnohem víc ocenil některé rakouské restaurace na svých výletech buď na hrad Hochosterwitz nebo na rozhlednu Pyramidenkogel Tower.
Přišlo mi, že Rakušáci dokážou z každé turistické atrakce vykřesat pořádnej balík. Vstupné na hrad bylo za 17€ + 10€ za to, že jsem se nechal na něj vyvézt výtahem. Na rozhlednu jsem si naopak už udělal poctivý pěší výlet, kde mi na vrchu napřed naúčtovali 6,80€ za sklenici rádleru Hirter, a poté opět 17€ za vstupné na rozhlednu. Zbývajících 441 schodů na 65 metrů vysokou věž jsem za takovou cenu opět poctivě zdolal vyjetím ve výtahu. Po tomto výletě jsem si na zpáteční cestě ještě dopřál Zwiebelrostbraten čili roštěnou s restovanou cibulkou a bramborem.

Ačkoli město Velden leží na břehu jezera, ten největší rybník se skrývá v pokerovém sále casina Velden. Nutno zdůraznit, že se tu po celou dobu mé přítomnosti odehrávaly ryze lowstakes hry. Přitom Cash Game s blindy 1/3€ byla vždy okupovaná několika místními reguláry. Každopádně turnajové pole hráčů bylo nadmíru přijatelné. Rád bych zdůraznil pár odlišností vůči českým pokerovým casinům, které rozhodně stojí za zmínku:
- Profesionalita personálu – Na prvním místě bych určitě chtěl vyzdvihnout práci místních dealerů a floormanů. Jednou z hlavních floormanek je usměvavá Rakušanka, která mi vyšla vstříc s každým požadavkem, zejména když jsem si potřeboval ponechat buy-in vstupenky pro své pokerové účetnictví. Dealeři velmi precizní, někteří dokonce ovládali techniku sliding rozdávání, tedy francouzský styl posouvání karet po plátně. Anglicky hovořili všichni na komunikativní úrovní.
- Balíček karet – V Česku se snad v 99 % casin hraje s balíčkem karet, kde je hodnota karty v levém horním a v obrácené podobě v pravém dolním rohu. Tady jsou však karty označené ve všech rozích. Mně osobně je tohle označení spíše nevyhovující, navíc si člověk musí karty ještě důkladněji zakrývat, neboť sami můžete mnohem snadněji zahlédnout některou ze sousedových karet.
- Do casina na poker – Všichni víme, proč casino má ve svém repertoáru her i poker. Tato společenská hra přiláká větší klientelu, která následně vytvoří ještě vyšší obrat na hracích automatech a živé hře typu ruleta nebo blackjack. Přesně proto máme v českých casinech klidně 3x za večer ty 30-minutové breaky. Tady jsme měli jeden dinner break na 60 minut a kromě něj přestávky od 5 do 15 minut. Přestávka akorát na procházku na venkovní terasu a nazpět.
- Galantnost starších vs přemotivovanost mladých – Za 5 hracích dnů jsem nezažil, aby si někdo dovolil říci křivé slovo k dealerovi. Vlastně jsem si ani nevšiml, že by se někdo z hráčů dopustil emocionálního výlevu (tedy…až na to moje lamentování). Na turnaji byli všichni hráči velmi distingovaní a navzájem ohleduplní. Ani jednou jsem nezaslechl hlášku typu “jak jsi to mohl dát?” Na druhou stranu mi přišlo úsměvné vidět některé hráče z mladé generace, kteří brali pokerový outfit až moc vážně. Kupříkladu mladý chipleader Main Eventu si kromě slunečních brýlí utáhl přes hlavu kapuci tak pevně, že mu čouhala jen špička nosu. Jiný mlaďas pro změnu ve své černé mikině s kapucí neustále zahaloval své hrdlo, aby byl pro své soupeře co nejméně čitelný. To, že se jednalo o 60€ satelit a soupeři byli místní babičky a dědečkové, byla už věc druhá.
- Kdo ukazuje první – V Česku už na většině místech platí pravidlo, že na riveru při akci check-check ukazuje své karty první po buttonu. Zde ve Veldenu ukazuje vždy poslední agresor, bez ohledu na to, kdy byla poslední agrese učiněna. Ačkoli je to možná spravedlivější, často to vytvářelo zmatky, kdo že to vlastně byl tím posledním sázejícím. A jak jsem si všimnul, tak Rakušáci opravdu nechtějí své karty ukazovat, pokud opravdu nemusí. Možná, že s tím má něco k dočinění jejich pestrý výběr startovních kombinací.
Jakmile jsem poznal místní turnajové hráče, okamžitě jsem byl ve svém živlu. Jelikož na flop se chodilo minimálně ve 4 lidech, jeden by řekl, že stačí jen počkat na dobré karty a nechat si je dobře zaplatit od slabší kombinace. Tímhle pravidlem jsem se držel první 4 hrací dny, během kterých jsem neustále chodil platit další a další re-entries. Připouštím, že občas jsem si to drobné remcání v mateřském jazyku odpustit nedokázal. Co naplat, že máte naučené populační tendence, linie generující overfoldy a naučenou GTO logiku s exploitativním přizpůsobením. Po 4 hracích dnech na mě zívala souhrnná turnajová a CG ztráta okolo 1600 EUR. A to jen proto, že mi v side-eventu nedovolili více než 2 re-entries.
Před druhým flightem Main Eventu za 550€ jsem už musel přijít do hry s jinou taktikou a něco ve své hře změnit.
Ale o tom bude až příští díl…

