Grcačův blog: Vydařená návštěva The Festivalu na Maltě

18+: Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!

Herna	Bonus	Naše hodnocení
	500 KČ ZA REGISTRACI + €30 ZA VKLAD	★★★★★	HRAJTE IHNED

Milý degeneráte, vítej v mém novém blogu o návštěvě The Festivalu na Maltě. Jestli čekáš povídání o týdnu plném zkoumání historických krás Malty, GTO handách, abstinenci, meditaci, důležitosti rozmanité stravy či pitného režimu, jsi na špatném místě. Tady se bude lít, hrát, žrát a rochnit se v moři. Prostě vše, co chceš dělat na skutečné dovolené. Na dovolené bez rodiny…

Po vydařeném minulém ročníku nesměla další Maltská zastávka chybět. Při plánování tohoto výletu jsme zvolili ubytování formou apartmánu a ne hotelu. Finančně to vyšlo o dost lépe a vzhledem k tomu, že průměrný hotel nabízí navíc jen obyčejnou kontinentální snídani a nic moc dalšího, nebylo co řešit. Zbalamutil jsem kluky, vicemistra BJ Championshipu z minulého roku Feriho, kámoše Vnenu, a přidal se k nám i fotr s jeho chábrem.

1. den

Letěli jsme z polských Katowic a v den odjezdu jsme si dali sraz v plzeňské restauraci, kde jsme dali oběd, pár předodletových piv a panáků. Tady jsem už zjistil, že jsem si doma zapomněl mikinu a na zpáteční cestě asi zmrznu, ale ještě lepší bylo to, jak si fotr pokydal svou novou bílou košili hned prvním soustem vídeňské roštěné s demi-glace omáčkou.

Hned po příjezdu na letiště mi přistál e-mail s informací o hodinovém zpoždění letu. Co tu budeme 3 hodiny dělat? Karty jsem zapomněl doma a v tu ránu mi v uších zaznělo „Call of Duty“, respektive Duty Free. Takže dvě lahve rumu a pár piv v letištní kavárně. Díky tomuto stroji času 3 hodiny uplynuly jako nic.

Let proběhl asi v pořádku a po příjezdu k ubytování zjišťujeme, že se apartmán nachází v 8. patře a nefunguje výtah. Díky nízkým stropům na schodišti jsme šli nahoru shrbení jak s rodičema do ředitelny. Ve vlhku a 40 stupních opravdu krásný zážitek.

Píšu Davidovi a Dušanovi, kde jsou, a?

– Sedí v Irské. –

Jsme unavení, zajdeme si akorát pro večeři a do 4 do rána chlastáme na balkóně.

Jinak ubytování se jmenovalo St Julians Bay SEA Front Apartments, na 4 noci vyšlo pro 5 lidí na 15 000 Kč, mělo super balkón s výhledem na moře a vyspat se tam dalo. Jako ubytování na pokerfest dobrý, ale s rodinou bych tam nejel, všechen nábytek byl v rozpadu a postele se vyklaly jak kdyby se na nich natočilo všechno Maltský porno.

2. den

Druhý den vstávám v 8. Vedle v budově probíhala rekonstrukce a měl jsem pocit, že mi frajer sbíječkou vybíjí maz z ucha.

Výtah už jede! Tak se jdeme projít na kafe na kamennou pláž do Sliemy. Tam se na mořským syflem potaženém kameni Feri rozseká tak, že jsem si v tu chvíli myslel, že výlet končí a budeme shánět akorát tak repatriaci domů pro paraplegika. Naštěstí se oklepal a odnesla to jen noha a jeho poslední tři mozkové buňky zůstaly v pořádku.

Po pláži a pokusu o zmrzačení máme každý jiné plány. Jeden chce chlastat na balkóně, druhý si lehnout na gauč, takže se rozdělujeme. Já pokračuju na další pláž.

Dáváme si sraz v 15:00 u PortoMaso Casina, protože v 16:00 nám začíná 125€ BlackJack Championship. A tady jsem si mohl po 25 letech konečně zgustnout na fotrovi.

Frajer si vláčně přichází v 15:04 a moje věta na přivítání? Stejná jako jeho, když mě před 25 lety vítal doma ve dveřích:

„Jdeš o 4 minuty později? Máš 4 dny zaracha.“

I když mi tou dobou podobné blbosti zdáli zbytečné a nepřipadal mi jako nejlepší otec na planetě, teď aspoň vidím výsledek. Nelžu, nekradu a chodím včas.

Před casinem potkávám Dušana, kterej jde hrát cosi… Už si nepamatuju co, cizí prachy mě moc nezajímají, takže to vám řekne Dušan ve svém blogu.

Hned po vstupu do PortoMaso Casina jsem měl pocit, že je něco jinak. Kde jsou ty vínem slité koberce a odporné tapety? Minulý rok se mi PortoMaso vrylo do paměti jako ostudná díra vedle hotelu Hilton, ale teď? Krásné, zrekonstruované, stylové a voňavé casino.

BlackJack turnaj neprobíhal jako minulý rok. Zaprvé ho hrálo skoro trojnásobek lidí co loni a zadruhé jsem nepostoupil na finálový stůl, ale vypadl jsem jako jeden z prvních. Naštěstí to alespoň můj věrný kůň Feri dobojoval až do finále a skončil na 6. místě.

Během finálového stolu jsem pokřikoval po railu na ostatní hráče, aby dělali bordel, že to je finálový stůl a že tam postávají jako v kostele. Až mi to bylo chvílemi blbé, a tak jsem se ptal floormana, jestli to není moc a jestli nemám s fanděním ubrat. Ten mi jasně řekl, že ne, ať pokračuju a trošku to tam rozproudím. Tak to se mi líbilo!

Po konci turnaje si to kolem osmé hodiny namíříme na další turnaj do casina Dragonara, kde se už hraje něco jako 100€ turbo, a píšu Davidovi a Dušanovi, jestli nejdou s náma.

– Ti sedí v Irské. –

V Dragonáře nám český floorman oznamuje, že je waiting list a musíme si na místo počkat.

Aspoň vznikl čas na nějaké doplňkové sporty, kterých bývá v casinu dostatek, a po nějakém čase přichází floorman se slovy, že late reg končí a má jen jediné místo. Pouštíme hrát tátového chábra a jdeme zpět do PortoMasa, kde se hraje 125€ NL Pineapple PKO.

Turnaj jsem rozehrál celkem obstojně, ale posléze jeden flip o PKO a následná školácká chyba mě vyprovodily z turnaje jak malé děcko z hampejzu.

Je už pozdní večer, po celém dni mám nohy zaražené až do prdele, tak jdu na apartmán pozevlit na balkón a spát.

Tam zjišťuju, že se pohřešuje můj fotr, tak mu volám a slyším vyzvánějící mobil z jeho pokoje, kde vedle telefonu leží i klíče od apartmánu.

Jelikož vím, že pokud usneme, nebude se mít jak dostat na pokoj, a pamatuju si, že jsem ho naposledy viděl u rulety, asi s patnácti stovkami evropskejch v kapse, rozhoduju se pro záchrannou akci a vydávám se zpět do víru kasin.

Ne pro hru, ale pro zjištění, jestli se můj otec stal přes noc boháčem, nebo žebrákem. No, jelikož od rána pil rum na snídani, oběd i večeři, tak jsem z toho moc bohatství necítil.

Fotra naštěstí potkávám hned ve dveřích v prvním casinu a naštěstí asi tou hrou vystřízlivěl, protože odcházel break even.

Alespoň jsme si cestou zpátky koupili něco k jídlu, protože do té doby jsme jedli akorát tak pivo, rum a karty.

Poseďěli jsme zase na balkóně a šli se na chvíli vyspat.

3. den

Po probuzení zjišťuju, že jsem nejsilnějším článkem naší skupiny a většina chce jen zevlit někde mezi balkónem a gaučem, tak se zase trhám od skupiny a jdu strávit den na pláži. Dám si tam pár piv, drinků a zevlím radši venku u moře.

Píšu Davidovi a Dušanovi, jestli nechtějí dojít, že jsou kousek od jejich hotelu, jenže:

– Ti seděli v Irské. –

Tím, že jsme včera nestihli tu Dragonáru, domluvili jsme se s klukama na dřívější večeři a zašli si konečně na poctivé jídlo do italské restaurace Avenue, hned vedle PortoMaso Casina. Předkrm, vínečko, špagety, espresso a můžeme vyrazit do Dragonary, kde zrovna začíná turnaj.

Po příchodu nám floorman už rovnou česky oznamuje, že turnaj má zase waiting list, protože má dealery jen na 2 stoly…

WTF, pracovní morálka v Dragonaře má očividně stejnou úroveň jako zdejší hráči.

Naštěstí Malta je malá a svatý Žilien je ještě menší, takže míříme omrknout Casino Malta, jestli se tam také něco nehraje.

Nehraje, ale doplňkové sporty tam maj, tak si alespoň na chvíli zahraju Black Jack, než budeme moct naskočit do turnaje v PortoMaso.

Při výplatě žetonů se nám na kase pomíchaly s Honzou naše hráčské karty, a tak prosím krásnou Indku za pultem, ať se mi podívá do systému, jaká je má karta.

Ta pípne kartu do systému a říká:

„No, that’s not your card. It belongs to Jean.“

(Ne, to není vaše karta. Ta patří „Žánovi“.)

Jan se nakloní pro kartu a říká:

„It’s my card, I am Jean-Claude Van Damme.“

A odcházíme do PortoMasa na 125€ NL Hold’em straddle, super KO. Prostě klasickej turnaj s povinností straddlu a možností re-straddlování. Celkem sranda až do doby, kdy si ke stolu přisedne Asiat v Rolexkách, do kterého po chvíli nevytočím flip o drtivou část stacku, protože těch 50€ za KO očividně potřebuje víc než já.

Naštěstí měl start nadcházejícího turnaje zpoždění, tak stíháme s Ferim naskočit do 125€ PLO 4-5-6.

Jednalo se o turnaj v Pot-Limit Omaze, kdy se každých 7 her střídala Omaha čtyřkaretní, pětikaretní a šestikaretní. Byla to fakt prdel, až na to, že u té pěti- a šestikaretní varianty zvednout ty karty tak, aby je neviděli soupeři, je fakt magořina. Zlaté dvě karty…

Po vypadnutí ve flipu odcházím za Davidem s Dušanem. Hádejte kam…

Do Irské.

Dáme si pár piv a já nechápu, jak v takovém discopajzlu, kde neslyšíš vlastního slova, vydrží sedět týden v kuse.

Zapálím si cígo, položím ho do popelníku a přiřítí se blonďatá, vožralá buchta, která nám pomalu rozrazí stůl, vyleje piva a odhodí popelník přes celý stůl na zem se slovy:

„My boyfriend dumped me.“

„Hmm, to máš blbý, kočičko.“

Asi po deseti vteřinách pochopila, že tady její pšenka nepokvete, a vyrazila lovit jiné doktory zlomených srdíček.

Kamarád Feri se mílovými kroky blížil k final tablu, tak jsme se rozhodli jít ho podpořit a udělat bordel pro změnu tam. Jenže než jsme se dostavili, tak vypadl a my se odebrali do svých obydlí.

4. den

Ráno se přes Maltu přehnala bouřka. Kluci se rozhodli pro výlet do Vallety, ale mně se tam moc nechtělo, tak jsem zvolil radši ranní pláž a další šichtu v díře.

Ve 12:00 začínal 250€ OFC Pineapple, prostě číňák, kde jsem hned na začátku dostal pěkný sek. Oba dva protivníci gamblili po prvních streetách Fantasyland, protihráčka s QQ, protihráč s KK. Já zatáhnu hru, protože vidím, že jsou oba nejspíše ve foulu.

Ale?

Paní nakonec složí QQQ, 66644, 87777 a týpek KK5, 3T3T3, 9J9JJ.

Ze hry. To se jen tak nevidí.

Uvažuju nad reentry, tak koukám po ostatních stolech, ale vidím, že tam moc ryb nesedí, což jsem úplně nečekal. Každopádně to byl rozhodně nejzaregovanější turnaj, co jsem tady na Maltě zatím viděl.

Seru na to.

Tak vymýšlím nový plán, protože hrát přeregovaný číňák je jak hrát kuličku.

Počasí se mezitím vyjasnilo a já uvažuju, jestli strávit celý den s drinkama na pláži, nebo se potit v rozpálené Vallettě.

Tak celý den zevlím na pláži a čekám na kluky. Hádejte koho potkávám na pláži? Tu vyndanou Švédku ze včerejška, ta si na mě naštěstí ale nepamatuje a sluní se jako by včera byla za dámu.

Bylo to fajn, aspoň jsem si odpočinul. Slunil se, chodil pro piva do špáru a chcát do moře…

Netvař se, že to neděláš, vole…

Po návratu kluků z Valletty jsme šli společně na další pláž a přemýšleli nad plánem na večer.

Jeden chce zevlit na balkóně, druhý chce zevlit v gauči…

Tvl, já vás mrdám.

Jdu hrát 125€ BIG O.

Cestou do casina se mi ozývá David, že zrovna vypadl z main eventu a chce jít někam na večeři. Tak jdeme do Grab-a-Crab. Žádný levný, ale stálo to za to!

Jako předkrm jsme si dali smažené kalamáry a jako hlavní chod seafood bowl s humrem, královským krabem, skotským krabem, mega krevetami, slávkami, kalamáry, vařenými vejci, brambory, kukuřicemi a nějakými mini mušlemi.

Potom, co nám to frajer donesl na stůl, jsme se nestačili divit a hned věděli, že vařené brambory a vajca jíst nebudem, jinak to nemáme šanci sníst. Byla to porce tak pro 4 lidi, ale myslím, že jsme to s pár pivkama a panáky hezky zvládli.

David jde do Irské a já naskakuju do 125€ BIG O. Je to pětikaretní Omaha Hi-Lo, neznáš? Tak se koukni na pravidla, je to celkem fajn hra.

Začátek jsem rozehrál dobře, ale na vyšších levelech, kde je každá hra drahá, jsem posral jeden semi-bluff, prohrál pár větších her a vypadl jsem.

Šel jsem bydlet a dal posledních pár maltských panáků na balkóně.

5. den

V den odjezdu jsme samozřejmě nestíhali check-out a paní uklízečka se nestačila divit, když nás v 10:45 našla v apartmánu pobíhat v trenkách.

Sbalili jsme se a jeli na můj jediný výlet na Maltě.

Na jih od letiště, pár eur taxíkem, je nejznámější útes Malty. I s kávou a zevlením max na hodinku, opravdu ideál před odletem. Jmenuje se to tam Blue Grotto a fakt doporučuju. Jen je škoda, že jsme nestihli výlet lodí přímo do útesu.

Přichází bouřka a my jedeme v dešti na letiště, tam to zavřeme. Jak jinak, než McDonaldem.

Na letišti se prokážeme letenkami, jdeme na safety check, ten projde v pořádku. Při nakupování dárků mě napadne kouknout se na letenky v aplikaci, jenže?

Ty zmizely…

Do prdele.

Co teď?

Wizz Air tady nemá žádný stánek, nemá ani žádný dřívější odlet, že bych se zašel zeptat zaměstnanců Wizzu, co mám dělat…

Hláška v appce “online checkin můžete provést max 3 před odletem” mi moc klidu nepřidávala. Hlavně když jsem ten check in ráno dělal…

A pak si vzpomenu, že mě asi ráno ožralého osvítilo a udělal jsem si do telefonu screeny letenek, abych je mohl klukům přeposlat.

U gatu to prošlo se screenshotami a pustili nás do letadla.

Uff, ty vole.

Už jsem myslel, že poletím s Davidem o 2 hodiny později do Prahy, tam se ještě pozdržím a při té příležitosti se upiju.

Let zpátky byl asi nejhorší, co jsem zažil.

Jak jsem psal o té bouřce, tak to nebyla jen přeháňka, ale prostě bouřka… Letadlo startovalo v mlze, vydávalo zvuky, ze kterých se ti chtělo grcat, a nechutné turbulence, viditelné kroutění trupu letadla a metrové mávání křídel nás provázely až k Itálii.

Fuj.

Z lítání nemám strach, ale nemám ho rád a tohle mi moc nepomohlo.

Ale co, jsem doma, živý a rodinou, která mi na Maltě dost chyběla.

Takže příští výlety moc nevidím, ale to se mi v papuli zase změní, až vystřízlivím a přejde mě to nachlazení, co jsem si z Malty zase dovezl.

I přes pokerové neúspěchy výlet hodnotím kladně. Byla sranda, díky odtrhnutí od party jsem si i hezky odpočinul a potkal kluky, které nevídám moc často. Navíc hry, které jsem si mohl na The Festivalu zahrát, se k rekreaci přímo vybízely. Většina nebyla klasický Hold’em, kterého jsem spíš přehrátý, ale hlavně jiné, pro mě zábavné varianty…

Tak zas někdy, bídný člověče. Třeba u stolů na Fortuně.

Tvůj GrcáníHoven

Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!