Helena Hanzlová: rozhovor s nejúspěšnější hráčkou Showdownu

18+: Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!

Herna	Bonus	Naše hodnocení
	500 KČ ZA REGISTRACI + €30 ZA VKLAD	★★★★★	HRAJTE IHNED

Úspěchy Helenky v pražském Showdownu jsou poslední dobou opravdu rekordní. Vítězné fotografie už by jí vydaly na kalendář 2026, který by mohla použít jako dárek pod stromeček pro své blízké. Jak se ale dostala k pokeru, co se skrývá za jejím úspěchem a kam ještě ráda jezdí za pokerem? Na tyto a další otázky mi trpělivě odpovídala v rozhovoru.

Začneme samozřejmě klasicky, jak jsi se dostala k pokeru?
Na první turnaj mě vzal můj starší syn, kterej to hrál na střední. Odpoledne mi říká: „Mami, pojď se mnou na turnaj, na poker.“ Ptala jsem se ho, co to vůbec je. Já ani netušila, že jde o karty. Říkala jsem mu, že to je nějaká hra pro mladý, hrajou to určitě ve škole a není to nic pro mě. On ale tvrdil, že to hrajou všichni, vysvětlil mi to a přemluvil mě. Tak jsme vyrazili do Showdownu na Vinohradský. Cestou v autě mi na papír napsal výherní kombinace. Byla jsem připravená se otočit a odejít, kdyby to tam bylo plný mladých lidí. Byla jsem ale příjemně překvapená, protože tam byli lidi všech věkových kategorií. Nejsem stydlivá, takže jsem sedla ke stolu, řekla: „Dobrý den, vůbec nevim, co mam dělat, co po mně chcete. Na papírku tady mam tahák.“ Měla jsem ale perfektní stůl, kde jsme se dobře bavili, hodně jsme se nasmáli a bylo to super. Tak jsem se tam naučila chodit na ty odpolední turnaje a tím začal můj nový koníček. Bylo to někdy v roce 2011.

Takže už začátky byly v Showdownu, jak to potom pokračovalo?
Potom jsem objevila turnaje v Arbesu, kde měly holky vstup za půlku. Chodila jsem hrát pár měsíců tam a učit se dál. Jarda Faltýn, kterej už bohužel není mezi námi, mi říkal, že se tam nemam co naučit. Ať si najdu lepší casino. Našla jsem si odpolední turnaje na Lukách. Ty jsem vyměnila za večerní turnaje. Na tu dobu hrozně ráda vzpomínám. Tam byla skvělá parta lidí. Až tak po dvou letech jsem se odvážila do Cardu (*Card Casino Prague na Smíchově – pozn. redakce). Chodili tam ti nejlepší hráči a já když je viděla, tak jsem se rozklepala a nechtěla jsem s nimi ani hrát. Z toho jsem se ale oklepala a pak začaly pokerový výlety – Rozvadov, Vídeň, Olomouc. Vlastně jsem hrála snad asi všude, kde se u nás hrát dalo. Nebyla jsem teda třeba ve Vegas, protože se hrozně bojím lítat. Takže tam jsem nebyla, i když jsem k tomu měla příležitost.

Mluvíš o tom, jak ses poker učila. Jaká byla ta studijní křivka, kde jsi čerpala informace?
Jsem tvrdohlavá, takže jsem se učila těma odseděnýma hodinama u stolu. Mám doma i nějaký knížky, ale pomoc jsem spíš odmítala a učila se po svým, přímo u stolu při hře. Až když jsem nabrala nějaký zkušenosti, tak jsem se začala ptát lidí kolem sebe na nějaký informace. Taky samozřejmě funguje YouTube, že jo. Ale na tom úplným začátku to prostě bylo sezení u stolu a sledování toho, co se tam děje.

Bavíme se jenom o živých turnajích. Hraješ i online?
Nemůžu hrát online, protože já prostě potřebuju ten styk s těma lidma. Potřebuju ty lidi vidět, to jak hrajou a jak se chovaj, tvářej. Pak můžeš ty handy rozhodnout nějak pocitově, což u mě hraje velkou roli. Na živých turnajích rychle poznám, co si ke komu můžu dovolit a co od nich očekávat. Navíc to mám i jako společenskou událost. Já ve svým věku nepůjdu na diskotéku, že jo, tak se radši zajdu pobavit na poker. K tomu onlinu, člověk nikdy neví, co bude. Takže nikdy neříkám nikdy, ale teď jsem přesvědčená, že to není nic pro mě.

Určitě nepřeháním, když řeknu, že máš odehráno už opravdu hodně živých turnajů za ty roky. Co považuješ za svoje největší úspěchy?
Nevím, co bych vypíchla jako největší úspěchy. Já si ten poker užila jako celek i s tím cestováním. Nikdy jsem nehrála poker pro prachy, vždycky to bylo pro zábavu. Takže mám nějaký vítězství na Rozvadově, v Olomouci, v Rebuy Stars. Víc než ty peníze mi ale v hlavě utkvěly vzpomínky, protože to pro mě vždycky byly skvělý výlety. My jsme třeba s kamarádkou jezdili na Rozvadov na poker, ale taky jsme tam během toho víkendu zašly na houby. Mám hodně vítězství v Showdownu, finálový stoly na Rozvadově a taky třeba FT ČPT ještě na Smíchově. Zahrála jsem si i na různých místěch ve Francii a Švýcarsku.

V čem spočívá tajemství tvého úspěchu? Co podle tebe člověk potřebuje k tomu, aby byl dobrým pokerovým hráčem/hráčkou?
Myslím si, že to je o nějaký inteligenci, ale taky o pocitech a o tom, jak dokáže ten člověk vnímat ostatní a přizpůsobit se tomu. Živý turnaje jsou podle mě daleko víc o lidech, než o kartách. Tak to aspoň vnímám já. Každej se může naučit pravidla pokeru, aby k tý hře měl ale i cit, s tím se asi musí narodit. Znám spousty lidí, co to hrajou roky a nikdy se to nemají šanci naučit. Mě bral táta s dědkem už ve 3 letech do nároďáku. Mám to prostě v krvi. Byli jsme na hrách v rodině vychovaný.

To ty určitě máš, o tom není pochyb. Zeptám se ještě, jak snášíš kritiku? V kasinu jsi nepřeslechnutelná a navíc ženská, která pravidelně poráží chlapy, to se jim asi moc nelíbí.
Určitě nesednu všem, to je jasný. Vím, jaká jsem a že je mě taky někdy dost. Showdown mám jako takovou domácí klubovnu, kam se chodím především odreagovat. (A dost často i pro peníze. :D) Vždycky to bude 50 na 50, komu sednu a komu ne. Ale spíš se potkávám s pozitivem a spousty přátel. Naopak jsou většinou rádi, že bude sranda a ne nuda u stolu. Větší turnaje jsou samozřejmě jiné. Tam už se vážně soustředím. A všichni víme, jak náročné to je.

Kritiku si ale nijak neberu. Nejsem urážlivá. Já sama dokážu říct i lidem, který mam ráda, že jsou to pokeroví negramoti, když vidím, že hrajou fakt špatně. A není v tom nic osobního, šla bych s nima klidně na kafe a dokážu rozlišit lidi u stolu a mimo něj. Můžou to být skvělí lidi, ale třeba jsou hrozní v pokeru. Sama se občas vytočím a řeknu něco ostřejšího, ale za chvíli je to pryč a jede se dál. Řeči u stolu si prostě nijak neberu k srdci. Nehraju takovej ten ženskej zataženej poker, hraju normální poker a je fakt, že dost chlapů má problém s tím, že je porazí žena.

Máš nějaké pokerové plány do budoucna?
Chci si tu hru, kterou fakt miluju, užívat, dokud to půjde. Taky dokud mi to zdraví dovolí. Zrovna teď jsem přemýšlela nad tím, jestli budu sedět v kasinu i v 65 letech. Jestli je to jako možný, nebo jestli už je to pak fyzicky moc náročný. Takže plán je se tou hrou bavit dál a uvidíme. Je to pro mě útěk z reality, kde můžu relaxovat a odpočinout si. V životě už mi bylo hodně naloženo a tak tenhle útěk do světa pokeru fakt vítám.

Pak bych asi chtěla přivést k pokeru víc žen. Přijde mi, že jich je pořád málo. Takže třeba bych mohla dát dokupy nějakou pokerovou školu pro ženy a tím jim ten svět trochu otevřít. Bavili jsme se o tom u jednoho stolu a hrozně jsme se nasmáli, protože chlapi se báli, že jim přivedu nějaký starý báby. Tak jsem slíbila, že když do toho půjdu, tak jim přivedu nějaký mladý, krásný holky.

To je krásná myšlenka. Víc ženských by to u nás na pokeru určitě chtělo. Akorát teda nevím, kde je budeš lovit. Já ti moc děkuju za rozhovor. Myslím, že si už všichni udělali obrázek o tom, jak jsi skvělá a pohodová. I ti, co tě u stolu ještě třeba nepotkali. Přeju ti moc dalších úspěchů a pevný zdraví!
Já taky děkuji za pozvání a milé setkání. A se všemi, se kterými se neznám a nebo jsem s nimi ještě nehrála, chci vzkázat, že si s nimi kdykoli ráda zahraju. Ať už v SD, protože to mám kousek od domova, nebo kdekoliv jinde.

Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost!